Přemejšlim, nerušit

Tak co, už jste si mysleli, že nic nenapíšu, co? V pohodě, já taky, nějak se mi nechce a šlo to dost stranou, mám jiný věci na práci, třeba nepracovat a zaměstnat se každej den natolik efektivně, abych přemýšlela, ale ne zas tak moc, abych se nezbláznila, naštěstí když má člověk čas přemýšlet nad přemýšlením, tak to není tak nezvládnutelnej úkol. Kdybych osm hodin dne věnovala přemýšlením nad prací a ne nad přemýšlením, tak by se mi už potom dost nechtělo zase přemejšlet, protože to už bych byla upřemejšlená a chtěla bych jít akorát spát, protože ve spánku se přemejšlet nemusí, proto je to moje oblíbená činnost, které se na nemocenský věnuju pečlivě 12 hodin denně. Je to fajn, člověka to zaměstná a pak vstane a může si zase zapřemejšlet.

Třeba jsem přemejšlela, jak se co nejlíp probudit a nevykopat se z postele až po dvouhodinové prokrastinaci na IG místo přemejšlení. Tak hned, jak se vzbudím, si vzpomenu na KAFE. Slovo kafe mě vytáhne z postele zaručeně, dokonce i když jsem v depresi, protože si dám místo lunga depresso, místo jednoho cigára si dám dvě a náramně se tomu zasměju. Ha,ha. Hlavní je udržet se v nějakém stalem flow činností, protože den je dlouhej. Jídlo je u hraničářů kapitola sama pro sebe, dokonce pacientská organizace Černobílý život má na tohle téma přednášku, kterou jsem samozřejmě v rámci své sebedestruktivní osobnosti ještě stále nepustila, abych třeba nebyla až moc chytrá.

Vlastně celý den přemýšlím nad tím, jak bude můj den vypadat a pomalu ten plán plním. Když se něco nepovede, zkouším se z toho neposrat a vymyslet něco jinýho. Ono je docela cool, že až na nějaký daný povinnosti si můžu dělat úplně co chci a nikdo mi do toho nekecá, můžu klidně tři hodiny v kuse vybarvovat omalovánky s penisy nebo bingewatchovat úplnou píčovinu.

Naštěstí se mi docela daří mít tyhle věci v nějaké míře nastavený a vybírat si činnosti co mě baví, takže místo toho abych celý den v kuse smrděla u televize se teda v první řadě umeju, a pak jdu třeba do gymu nebo dělat jiný zábavno-užitečný věci.

Tenhle nemocenskej měsíc se mi teda podařilo se nepřemyslet, neposrat, nezhroutit a nezabít ani nepřizabít, což beru za docela úspěšný a vlastně se dá říct, že pro mě osobně byl tenhle měsíc nejlepším měsícem v tomhle zkurveným roce (za což připisuji kredit tedy i H, děkuji).

Nicméně co se týká víry v lidstvo, to je tenhle měsíc naprosto jiná kategorie.

Všem vám přeju krásný svátky, a zkuste se taky neposrat a neupřemejšlet, je to fajn.

Čus.