Hlavně, že máš pivo, vole

Tak jak jsem byla hrozně chytrá že jako přestanu bejt nachvilku démonická, jak mám novou zábavu psát blog a začínám zase dělat něco se svým životem, tak to se jako úplně nekonalo.

Jako supr, baví mě to a baví mě že to čtěte a tak, ale reálně to má na můj život naprosto nulovej dopad. Tak jsem prostě byla dál démonická a málo spala a pila a bavila se, až jsem teda zase zjistila, že bych si měla dát stopku.

Tentokrát jsem to zjistila trochu jinak než obvykle. Psychosomatika je svině a dojde ti to až po tom, co celej den běháš po doktorech s tím, že se ti motá hlava, brní ti ruce a nohy, mozek ti stěží funguje na 40%, takže už ani jedinej kotvící bod mého bytí - práce, už dělat prostě nejde. Tak tě pošlou na neuro, na CTčku zjistí, že bohužel nemáš ani jeden posranej nádor a napíšou ti Magnosolv, jakože na, hořčík to solvne za tebe. A ty jdeš domů odpočívat a nemůžeš jít na sobotní směnu do práce a najednou je ti ty vole out of nowhere líp.

Tak jsem se ani nemusela moc extra nakonec zamýšlet nad tím, co mi nejvíc kurví život a nálady a únavu a stres a sekla jsem s chlastem.

Už nepiju - pozor - celý dva dny a reálně mi přijde divný, když jdu večer domů střízlivá. Přijde mi divný neseknout sebou hned do postele, ale bejt schopná třeba pohladit kočky nebo zalejt kytky.

Tady se nabízí zase otázka, jak dlouho mi to asi vydrží. Těžko říct, ale zatím je mi prostě líp.

Velká poklona patří bojovníkům A. a J. za to, jak jste silní. Díky všem, kteří dělají z nepití normu. A díkíčko i H., kterej zatím vypadá, že bude můj alespoň prozatímní spolupachatel střízlivosti.

PS: můj starej nick na Instagramu byl AlkoElis. Badum-tss.